Že je začátek školního roku, a je tedy třeba pamatovat na děti na chodnících, přechodech i silnicích, je třeba znovu a znovu připomínat. Přičemž ohleduplně bychom se my za volantem neměli chovat jen pár dnů, ale zvláště v blízkosti škol, hřišť a podobně trvale.

Musíme si uvědomit, že svět dětí je docela jiný. Moc se nám zamlouvalo přirovnání, které jsme někde četli – sedněte si do podřepu a uvidíte, jak vnímají děti svět okolo sebe. Co vidí na křižovatce, jak rychle dokáží přejít silnici...
Spřízněný německý automoto klub ADAC provedl průzkum toho, jak svět na silnici vnímají děti. Zjistil předně, že mnohé věci, auta, události děti prostě vzhledem ke své výšce nemohou vůbec vidět. Přes zaparkovaný vůz nevidí druhý přijíždějící po silnici. Tak to prostě je.
Další fakt, opět vzhledem k jejich velikosti, nemůžeme čekat, že tak rychle přejdou silnici, že se rychle uhnou a podobně. Prostě děti jsou malé.
Možná to trochu překvapí, ale děti mají asi 2,5 až 3 x pomalejší reakce než dospělí. Nemají ještě tak rozvinuté reflexy, mozek nemá ještě tolik „uschovaných podobných situací" a tak dále. Takže malí účastníci dopravy reagují na zelenou či červenou, projíždějící či brzdící vůz o poznání pomaleji.
Ještě větším překvapením může být fakt, že ti malí človíčkové až od věku zhruba 10 let zcela automaticky a jistě rozeznají pravou a levou stranu.
V neposlední řadě jsou děti bezprostřední, takže mohou impulzivně jednat, rozeběhnout se či zastavit a podobně. S tím musíme tak trochu počítat a zvláště na začátku školního roku na to myslet.
A co můžeme pro vyšší bezpečnost dětí dělat jako rodiče? Pamatovat na to, že děti se snaží napodobovat nás dospělé. Pakliže se chováme za volantem i na chodníku bezpečně a ohleduplně k ostatním, snaží se o totéž i ti malí. No a v neposlední řadě máme myslet na to, že první zásadou je – aby vaše dítě bylo vidět. A reflexní prvky na oblečení jsou rozeznatelné až do vzdálenosti 200 metrů.