Největší a nejkrásnější cesty na světě, mají svou krásu ukrytou mezi náročnými a komplikovanými zatáčkami, dlouhými rychlými rovinkamií a hlavně nádherným výhledem! Pojďme spolu poodhalit trochu více o těchto skvostech dopravní infrastruktury a kochejme se. Kdo z vás už na některé jel, ten ví své, kdo nezažil, zatouží poznat...
Tyto silnice mohou mít dost drsný ráz a mnoho neočekávaných překvapení ze kterých se kdekomu zatočí hlava, ale budete se cítit neuvěřitelně a poté, co tyto silnice zvládnete, budete je určitě chtít projet znovu a znovu a znovu.
Zde je seznam 15 nejkrásnějších silnic na světě. Užijte si to!
15. The Overseas Highway – Florida Keys
Patří k divům Floridy již téměř třicet let. Bez něj byste se nedostali do nejjižnějšího koutu pevninských Spojených států, na Key West. Auto na něm nesmí zastavit, ani člověk vstoupit pěšky. Z jedné strany otevřený Atlantik, z druhé Mexický záliv. Voda pod mostem je na oceánské poměry mělká a tedy azurově modrá. A plná ryb.
Jedenáct kilometrů vydupaných z vody
SedmImílový most (Seven Mile Bridge) je ve skutečnosti dlouhý jen 6,79 míle, přesně 10 931 metrů. Ale na celé trase po ostrůvcích Florida Keys je nejdelší a opěvovaný jako královský drahokam mezi 43 mosty na Keys. Mluví se o něm jako o technickém zázraku. Není divu. Určitě nebylo snadné postavit jedenáct kilometrů mostu nad mořem a zapustit všechny ty pilíře do dna. Most otevřeli v roce 1982 jako nejdelší segmentový most na světě a nahradil čtyři staré poničené mosty.
Celkem 289 jednotlivých dílů z betonu se vyrábělo v Tampě. Odtud jejich vlečné čluny dopravili na místo, kde byly smontovány dohromady, a vytvořili 440 oblouků, z nichž nejdelší měří 40 metrů. Zhruba uprostřed se most vzdouvá do oblouku vysokého 20 metrů, čímž pod ním vznikl prostor pro proplouvání lodí. Náklady: 45 milionů dolarů. Dokončili ho šest měsíců před termínem a dostal téměř desítku různých cen. Přejet ho trvá osm minut.
Pokud si projíždíte USA, připravte se na dalekou cestu. Na vyšich cestáj bude mnoho míst, která stojí za návštěvu. Kupříkladu Red Rock Canyon. Určitě stojí za výlet, protože podle fotek je to úplná paráda. Podle dostupných informací je nutné si pořídit povolení ke vstupu. Lidé tam svou krajinu přímo milují. Může se Vám stát, že zatímco čekáte na povolení od rangera parku na vjezd do tunelu, přes cestu poleze tlustá, chlupatá housenka. Ranger ji doslova láskyplně se slovy: „Hi honey, how are you?" zvedne a odnese do keřů na kraji cesty. Obecně, jen v samotném Utahu, je tolik přírodních krás a národních parků, že jen na ně byste potřebovali alespoň dva týdny. Cesta poskytuje nádherný výhled na překrásné červené skály, které vypadají jako živé a inspirují každého kdo sem přijede. Řidiči prožívají pocit intimity s přírodou.
13. Iroha-Zaka - Japonsko
Jízda serpentinami Irohazaka s 20 ostrými zatáčkami k jezeru Chuzenji v sopce Nantai nedá nikomu spát. Spojuje centrální Nikko a Oku-Nikko. Cesta se skládá ze 48 zatáček a každém rohu zatáčky patří starobylé písmeno japonské abecedy, počínaje v abecedním pořadí od I-ro-ha, která také dala této silnici jméno. Po cestě si prohlédnete 97 metrů vysoký vodopád Kegon.Úchvatná podívaná
12. Atlantic Road - Norsko
Domácí tuto cestu nazývají Atlanterhavsveien. Tento stavitelský skvost je součástí norské státní silnice 64, která spojuje vesnice Karvag a Vevang. V současnosti se Atlantická cesta řadí na špici turistických atrakcí v regionu. Téměř všechny místní cestovní kanceláře pořádají na toto místo výlety. Zmíněný úsek asfaltu byl zvolen norskou stavbou století.
Stavba tohoto díla začala v roce 1983. Dokončit 8,3 kilometrový úsek trvalo šest let. Během této doby zasáhlo staveniště nejméně deset silných bouří.
Cesta jako podpěry využívá malé kamenité ostrůvky. V průběhu cesty tímto úsekem se můžete pokochat výhledem na vodu Atlantického oceánu. Cesta byla postavena tak, aby z ní byl výhled na fjordy a kopce, které tak zvyšují zážitek z tohoto místa.
11. Oberalp Pass - Švýcarsko
Silnice je velmi populární pro všechny řidiče Evropy, ale je to jen v letních měsících.V zimě je uzavřena a používán jako sjezdovka, bobová dráha a turistická stezka, ale nahrazuje jí celoročně otevřený tunel. Průsmyk Oberalp je nádherný. V jeho okolí je několik horských jezer doplňovaných vodou z ledovců. Cesta je kvalitní a pohodová. Jedná o nezapomenutelný pohled na několik táhlých serpentin v jednom strmém svahu.
Hned po příjezdu do Švýcarska si nelze nevšimnout neskutečné kvality švýcarských cest. Super kvalitní není jen část, kudy jezdí jen auta, ale i krajnice. Vše je velmi důsledně provedeno a ani na krajnici se nenajde snad ani jeden kamínek nebo rostoucí tráva. O cesty se stará množství silničářů, kteří rekonstruují, udržují, vylepšují, sečou, ... Takže Švýcarsko je není jen krajinou bankéřů, hodinářů a nožíkářů, ale i silničářů.
10. Severní Yungas "silnice smrti" - Bolívie
Silnice má jméno "El Camino de la Muerte", neboli silnice smrti. Byla vahlášena jednou z nejnebezpečnějších silnic světa v roce 1995. Cesta, která je známá svou extrémní nebezpečností má jediný jízní pruh velmi malé šířky a téměř žádnými svodidly. Mlhy a deště můžou za špatnou viditelnost a zablácenou vozovku, které ještě více zvyšuje nebezpečnost na této cestě. V průměru se zde stává v týdnu mnoho smrtelných nehod a odhaduje se, že zde zemře 200 až 300 cestujících ročně. V současnosti byl provoz na této zrádné cestě omezen a je používána především dobrodruhy, kteří se chtějí vyzkoušet adrenalinový zážitek z jízdy. Připomenutím nehod jsou rozbitá torza nákladních aut a kamionů roztroušeny po krajích roklin.
9. Trollstigen - Norsko
Jedna z nejpozoruhodnějších zajímavosti z fjordu v Norsku, silnice Trollstigen, strmá točitá horská cesta. Jedinečnost této neobvyklé silnice spočívá nejen v jedenácti serpentinách, které se vedle ní nacházejí, ale i v tom, že v údolí Isterdalen stoupá od hladiny moře do výšky 800 metrů. Kvůli bezpečnosti je v průběhu podzimu a zimy uzavřená a pro řidiče fajnšmekry je zpřístupněna na rozmezí měsíců květen až říjen. Tzv. cesta Trollů, jak se jí lidově říká dodnes je úsekem cesty v norské obci Rauma. Ale je to všechno stojí za to, pokud se dostanete na vrchol, kde uvidíte tuto úžasnou cestu shora a 320m vysoký Stigfossenský vodopád, který padá dolů na úbočí této cesty.
8. Guoliang silniční tunel - Čína
Tunel připomínající ojedinělý přírodní úkaz se nachází v horách Taihang a postavili ho obyvatelé nedaleké vesnice Guoliang. Samotný tunel je dlouhý 120 metrů, vysoký 5 a široký přibližně 4 metry.Jeho výstavba trvala zhruba 5 let a široké veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1977. Jediným pronikajícím světlem jsou zde uměle vytesaná okna v jeho skalách. Na některých místech jsou okna široká dokonce několik metrů a v těchto částech už řidiče opravdu nic nedělí od bezedné propasti. Několik životů si spektakulární konstrukce vyžádala ještě během stavby, pokračující nehody s fatálními následky neberou konce. Nepřekvapí ani název, místní komunikaci překládají jako "Cesta, která neodpouští chyby".
7. San Bernardino Pass - Švýcarsko
Velké parkoviště nad městečkem San Bernardino zeje prázdnotou. Právě tady začíná cesta do průsmyku, který proslavili bernardýni s pověstným soudkem rumu na krku. S pohledem na serpentiny nad Vámi se můžete rozhodnout, že tentokrát vyměníte průjezd tunelem za malé dobrodružství. Hned za první zatáčkou je varovná tabule s obrazem havárie motocyklisty. Začíná nekonečné stoupání a jedna zatáčka za druhou. Zastavit tady je vyloučené a tak se jen řadí a řadí. Svahy plné květin, loučka s orchidejemi, zcela nečekané zatáčka do protisměru. Soustředění na jízdu Vám vymaže z paměti pojem o času a začnete mít pocit, že oněch 7 km stoupání se protahuje do nekonečna. Teplota z původních 28 stupňů poklesne v průběhu jízdy na 17 a Vy dosáhnete nejvyššího bodu této silnice ve výšce 2066 m.n.m. Omšelá budova starého hospice dnes slouží jako restaurace. Na ostrůvku v nedalekém jezírku vlaje švýcarská vlajka a v jezírku samém objevujeme velkou rybí populaci. Kolem dokola se vypínají třítisícovky a mnoha dalším do této výšky chybí jen velmi málo. Cesta přes průsmyk je skutečně nádherná a stojí i za to malé riziko. Na nedaleké dálnici mizí či se vynořuje z tunelu jedno auto za druhým a Vás napadne myšlenka, kolik lidí vůbec ví jaká nádhera je nad nimi. San Bernardino stojí za to.
6. Los Caracoles Pass - Andy
Horský průsmyk Los Caracoles leží v pohoří Andreas na cestě mezi Chile a Argentinou. Los Caracoles je řada obtížných serpentin ve velmi strmém svahu, kde chybí svodidla. Většinu roku je vozovka pokrytá sněhem. Přesto je silnice pravidelně udržovaná a nemá tak vysokou nehodovost. Denně tu jezdí nákladní automobily, double-deckry a turistické autobusy.
5. Col de Turini - Francie
Asi v 1 500 metrech nad mořem ve francouzských Alpách se nachází horský průsmyk Col de Turini. Jedná se také o část Rally Monte Carlo, která kombinuje 34 ostrých zatáček a dlouhých náročných úseků, kde dosahují vozy rychlosti až 180 kilometrů za hodinu. Odborníci o ní mluví jako o jedné z nejvzrušujících silnic na světě. Nejvyšší bod Col de Turini se nachází 1 607 metrů nad mořem.
4. Jebel Hafeet Mountain Road - Spojené arabské emiráty
Z ledových hor se nyní přesuňme do horké pouště. Tak jako všechny projekty financované penězi z černého zlata, i Jebel Hafeet (Velrybí hora) byla vybudována teprve nedávno. Cesta byla postavena proto, aby usnadnila přechod přes horu stejného jména. Jebel Hafeet je s výškou 1249 m nad mořem největším vrchem Spojených Arabských Emirátů. Tato cesta je dlouhá 11,3 km. Její stavba byla financována z ropných příjmů, takže byla dotažená téměř k dokonalosti. 60 zatáček s dokonalým asfaltem je pro řidiče ráj na zemi. Horský masiv je blízko hranic s Ománem a cesta se nachází zhruba 90 minut jízdy od města Dubaj.
3. Lysebotn – Norsko
Vesnička Lysebotn je známa zejména díky silnici, která ji spojuje s okolním světem. Úzká silnička se vine nádhernou krajinou skal, vodopádů a jezer a po zhruba 15 km se napojuje na silnici číslo 45. Ta vede ze Stavangeru přes lyžařské středisko Sirdal dále na východ Norska. Nejimpozantnější jsou první 2 km, během kterých serpentinová silnice překonává převýšení 900 metrů. Na tomto úseku nalezneme 27 serpentin a jeden tunel. Vysoko nad osadou Lysebotn se ve výšce 640 m nad mořem nachází turistická chata Øygardstølen, která je výchozím místem pro výstup na pozoruhodný skalní balvan Kjerag . Parkoviště u chaty je placené (asi 80 norských korun). Z vesnice Lysebotn je rovněž možné podniknout krátký výlet do údolí, které je přirozeným pokračováním Lysefjordu.
2. Stelvio Pass - Itálie
Oduševnělí motoristé by na toulkách Itálií neměli vynechat cestu přes nejvýše položený vydlážděný průsmyk ve Východních Alpách. Průsmyk Stelvio se nachází ve výšce 2 758 m a na obou úbočích musíte překonat šedesát ostrých, dech beroucích serpentinovým zatáček. Cestu vystavěli ještě v časech habsburské monarchie, ve dvacátých letech devatenáctého století, aby propojili provincii Lombardie se zbytkem monarchie. V současnosti je Stelvio atraktivním cílem pro adrenalinové motoristy i dějištěm mnoha sportovních akcí. Pokud jste si zapsali průsmyk Stelvio na seznam svých automobilových snů, nezapomeňte si před cestou na vašem vozu zkontrolovat brzdy! Tato silnice je považována mnoha motoristickýmih nadšenci jako jedna z nejnáročnějších cest na světě, ale ta scenérie je naprosto úžasná a velkolepá.
1. Transfagarasan - Rumunsko
Rumunsko donedávna nebyla cílová země pro „autíčkáře". Změnil to slavný britský TopGear, když v roce 2009 celému světu ukázal zázračnou stovku kilometrů v tamních horách. Kromě Drákuly totiž okraj Transylvánie s horami pojmenovanými Fagaraš skrývá i jednu z nejkrásnějších cest světa - Transfagarasan. V letech 1970 až 1974 ji dal postavit tehdejší diktátor Nicolae Ceauşescu. Podle více zdrojů to byla reakce na sovětskou invazi do Československa v roce 1968. Chtěl svou zemi uchránit podobného kroku.Fascinujících 92 km zatočených cest začíná kousek za městečkem Cartisoara. Odtud na jih země nejprve přes pokroucené pole, později úzké lesní cestičky lemované skalami a hlubokým údolím. Z betonových "polotunelů" stéká voda a stín s nepředvídatelným povrchem v jeho nitru dělá rychlou jízdu skutečně vychytanou. Všichni řidiči zde mají s volantem plno práce. Zatáčky vznikly tak, jak je příroda umožnila umístit, a diktátorský režim vybudoval. Žádné soustředění se na bezpečné výjezdové zóny, svodidla, upozornění a podobně. Toto je Balkán a úroveň zabezpečení se s notoricky proslulými průsmyky nedá srovnávat. Po úvodní pasáži mezi skalami následuje neuvěřitelný pohled. Nad Vámi se otevírá skalnatá krajina přerušovaná jen elektrickým vedením, lanovkou a zejména těmi nekonečnými zatáčkami ztrácejícími se v oblacích. Bezchybný nový asfalt střídá starší zrnitý, ale nejde o nic hrozného. Svižný výjezd nahoru přináší uspokojivý pohled do údolí, na právě zvládnuté desítky zatáček různých poloměrů. Uprostřed vrcholu, ve výšce 2 042 m nad mořem vládne ostrý, téměř alpský vzduch a něco jako turistický ruch. Následuje sjezd na druhou stranu přes skoro kilometr dlouhý, úplně rovný tunel. Sjezd směrem na Berindesti nepřekvapuje, ale nesmírně těší. Zejména spodní pasáž uprostřed lesa přináší velké uspokojení v podobě většinou kvalitního asfaltu a rychlých správně klopených zatáček střídaných ostrými 180° otočkami. Po západní straně cesty se střídavě otevírají pohledy na velkou přehradu. Ta, pod kterou v supersportech nuceně přespali maniaci z TopGear.
| < Předchozí | Další > |
|---|
