ŘIDIČI POZOR

Na následky dopravních úrazů umírá na celém světě každoročně více než milión osob. Dalších padesát miliónů je při dopravních nehodách zraněno. Každý den zahyne na silnicích kolem 3000 osob. Česká republika zaujímá ve statistikách dopravní nehodovosti a úrazovosti velmi nepříznivé postavení. Mimořádně ohroženou skupinou jsou u nás děti – téměř polovina všech úrazů u dětí  vzniká v dopravním prostředí.

HOLA, HOLA, ŠKOLA VOLÁ
ŘIDIČI PŘIBRZDĚTE, ZPOMALTE
BUĎTE OPATRNÍ, PROTOŽE SILNIČNÍ PROVOZ NEJSOU JEN AUTA,
ALE I CHODCI A HLAVNĚ DĚTI, KTERÉ JDOU DO ŠKOLY,
NECHCETE JIM PŘECE UBLÍŽIT

Popišme si jeden příběh, který jasně vylíčí, o čem si dnes budeme psát.

Ráno o půl šesté začne zvonit budík. Stejně jako děda Lebeda, tak i některé děti nemají rádi brzké vstávání. Vylézt z pohodlné postele je jako pro mnohé z nás nadlidský výkon, ale nakonec přeci jen vstanou. Náš příběh bude pojednávat o chlapci jménem Honzík. Třeťák, blonďatý klučina s roztomilým úsměvem, vlasy se mu kroutí do prstýnků, takže je kudrnatý jak pudlík. Babička má jeho vlásky ráda, vždycky říkala, že doufá, že až bude velký, bude mít „krucánky" i jako dospělý. Jeník vždy jen prohodí „To víš, že jo, babi". Tak tedy budík ráno vyzvání hlasitěji, hlasitěji a hlasitěji. Jenda praští do tlačítka a vyskočí z postele, protože ví, že je třeba jít zas do školy a rovnou míří do koupelny. Zakopává přitom o svoje angličáky, které má na koberci. Zuby, obličej, záchod a šupky do kuchyně, maminka už připravila nějakou tu dobrůtku. Pohladí svého miláčka s úsměvem a podává mu jeho oblíbenou misku s křupínkami. „Máš všechno připraveno do školy?", ptá se, zrovna když mu položí hrnek s čajem na stůl. „Jo mami, neboj", lišácky odpovídá. Taťka, který zrovna přišel z ložnice letmo pohladil caparta po hlavě a šel se převléci. A to už nám začíná oblékání na cestu za vzděláním. Tady v té rodince nikdy nikomu nevadilo se učit a tak i Honza je velmi učenlivý a šikovný chlapec, který chodí i do různých kroužků. „Z toho kluka jednou něco bude", říká děda, když spolu chytají ryby na chalupě. S tetou a strejdou, kteří pracují pro Český svaz plaveckých sportů, dokonce chodí na tréninky plavání, protože už od školky má diplom s delfínem a jde mu to. Všichni mají toho kloučka rádi, o tom není pochyb. Sestra, která zrovna studuje v Anglii, a má se vracet za týden, prohlásila, že se těší, až toho svého brášku obejme. Šmudlíček, jak mu říká, má taky svou sestříčku moc rád a těší se na ní. Nedávno jí do Británie poslal obrázek, jak taťka, mamka, děda, babička, teta, strejda on a jeho milovaná „ségruška" tráví společný víkend na chatě a opékají buřty. A napsal pod to velkými písmeny, „Už za týden Kačenko". Všichni jsou na této akci domluveni, kdy se každoročně sjíždí celá rodina, aby ukončili letní sezónu. S velkou radostí si Honza bere aktovku, pusu mamce, pusu tátovi a už si to pádí po schodech před barák. Jde po chodníku, proběhne parkem, běží kolem trafiky, kde ho znají, zastaví se u zeleného domu, kde bydlí kamarád Marek, pískne a čeká co bude. Mára otevře okno a povídá, že dneska nejde do školy, protože ho škrábe v krku. „Hm, tak nic" proběhne myšlenka, zamává a pokračuje dál. Už je to blízko. Jen dvě ulice a potká své spolužáky jak se scházejí před vchodem školní budovy. Zastaví se na před přechodem a tak jak ho to učili, pohled doprava, pohled doleva a když nic nejede, tak může jít. Vstoupí do vozovky v momentě, když se ze zatáčky, kam vážně nemohl vidět, vyřítí splašená dodávka pekáren. Řidič nestihl včas zavézt všechny potraviny, obchůdky a krámky, tak si to tady valí ulicemi jak hurón, aby vše dohnal. Skřípění brzd se rozléhá ulicí, vyděšený pohled Honzíka vystřídá jen tvrdý náraz do jeho droboučkého tělíčka. Kousek odtud z trafiky se ozvalo jen hlasité „néééééééé". Trafikantka popadne telefon, vytočí 155 a snaží se co nejrychleji přivolat pomoc. Siréna je slyšet zanedlouho. To už nad bezvládným tělem hystericky ječí řidič, který ho srazil. Kolemjdoucí pejskař začal bojovat o jeho život. Lékaři, kteří přijeli na místo nehody, povolali rychlou leteckou záchrannou službu s možností přistání v nedalekém parku. Resuscitace probíhala velmi intenzivně, výpadek dechu, rozdýchávání ambuvakem, kolaps, zástava srdce, jeden výboj defibrilátoru za druhým. Vrtulník přistál. Jednotka červeno-žlutých záchranářů přiběhla se vším co s sebou mají. Hlavní lékař letecké posádky jen krátce zhodnotil situaci: „To je konec" Jendovi oči, které do teď zářili a jiskřili životem, ztemněly. Na silnici, kousek od školy, vyhasnul dětský život. Ani maminka a tatínek to zatím ještě nevědí, ale jejich miláček už nežije. Babičku s dědou to nejspíše zraní natolik, že už nebudou mít pro co žít. A sestra? Už nebude „happy" jak by teď řekla, ale bude se muset sžít s tím, že její milovaný bráška není. Policie obvinila řidiče, který na přechodu zabil svou zběsilou jízdou nevinné dítě, obviněnému hrozí až deset let odnětí svobody. Pohřeb se konal přesně za týden. Ano, rodina se sice sešla, jak původně plánovali, ale tohle nikdo z nich nečekal. Mnoho slz a nářků, malá rakev ozdobená květy a fotografie v černém rámečku, připomínající poslední úsměv veselého kluka. Ve školní lavici, kde seděl, leží růže s černou stužkou. Spolužáci se od této chvíle bojí. Mají strach z aut a silnicím se vyhýbají, jak to jen jde. Tyto rány se budou hojit ještě velmi dlouho.

Statistiky a příčiny dopravních nehod jsou jasné

Dopravní nehody jsou v ČR nejčastější příčinou dětských úrazových úmrtí! Každoročně v důsledku dopravní nehody zahyne přibližně 40 dětí, více než 4000 dětí utrpí v souvislosti s dopravní nehodou vážné zranění.

Děti jsou mimořádně ohroženou skupinou, neboť se stávají účastníky dopravy v době, kdy jejich psychický ani fyzický vývoj není ukončen. Děti předškolního, ale i školního věku nemají vzhledem k výšce dostatečný rozhled a také nejsou dobře vidět za překážkou. Vzhledem k nezralosti centrálního nervového systému nejsou děti schopny odhadnout relativitu rychlosti ani moment střetu dvou vozidel. U dětí lze ve srovnání s dospělými prokázat zhoršenou lokalizaci zvuků v prostoru a horší prostorovou orientaci. Dalším znevýhodněním je pro děti integrace zrakového vnímání, která se vyvíjí jen postupně - její dokonalosti je dosaženo až v pubertě. Dítě se tak při řešení dopravní situace dopouští daleko většího počtu chyb nežli dospělý. Přispívá k tomu i fakt, že reakční čas je u dítěte prodloužený, takže pětileté dítě potřebuje zhruba dvojnásobek času dospělého.

Z hlediska dopravních úrazů i jejich závažnosti jsou nejohroženější věkovou kategorií žáci mladšího školního věku. Jak prokazují výsledky šetření Státního zdravotního ústavu incidence dopravních úrazů u žáků 1. a 2. ročníku je téměř dvojnásobně vysoká nežli u žáků na konci školní docházky! Při hodnocení jednotlivých druhů zranění vznikajících při dopravních nehodách lze u školních dětí zaznamenat méně zlomenin a zhmožděnin nežli u úrazů jiné etiologie, ale více poranění povrchu těla a častější zranění hlavy a lebky. K závažným zjištěním patří skutečnost, že 25 % všech úrazů u dětí na počátku školní docházky představují poranění hlavy a lebky, zanechávající často dlouhotrvající následky či dokonce končící smrtí.

Za této situace je nutno věnovat zvýšenou pozornost preventivním aktivitám zaměřeným zejména na žáky mladšího školního věku – především na žáky 1. a 2. ročníku základních škol, kteří jsou rizikem dopravního úrazu ohroženi nejvíce.

TÍMTO ŽÁDÁ VŠECHNY ŘIDIČE

- nejzeděte rychle na místech, která jsou označena dopravní značkou A12 - POZOR DĚTI
- sundejte nohu z plynu před každým přechodem pro chodce
- sledujte vozovku nejen v úrovni výšky dopělých osob, ale i níže, mohou tam být děti
- pokud víte, že máte ráno čas, pořiďte si vestu, stopku a pomozte dětem na přechodech zabezpečit jejich bezpečné přecházení
- nespěchejte, rychlou a agresivní jízdou stejně nic nedoženete

důsledky srážky s dítětem