Rozhovor

Do bláta se vydali poprvé na začátku sezóny 2007, na konci té poslední bylo vítězství v elitní kategorii OffROAD Maratonu. Jen jednou v loňské sezóně chyběli na stupních vítězů, dvakrát vybojovali vítězství, včetně prestižní 24hodinovky v Dobřanech, čtyřikrát skončili druzí, jednou třetí a jen Sosnová jim nesvědčila, když skončili čtvrtí. Nakonec z toho bylo 138 bodů a vítězství v kategorii SPECIAL nad 2000 ccm. Ano, řeč je o týmu KB System Offroad Team, loni Meta Offroad Teamu. Jeho duší, hlavou i srdcem je Vlastimil Forejt.

Loni Meta Offroad Team, pro letošek je na přihlášce opět KB Systém Offroad Team. Snažíte se zmást soupeře?
Ti by se asi nenechali, ale před loňskou sezónou jsme zvažovali začlenění společnosti Meta Kladno do naší společnosti, proto jsme před sezónou její jméno včlenili do názvu týmu. Nakonec se ale transakce neuskutečnila, a proto návrat k původnímu názvu týmu.

Celkové prvenství jste v loňské sezóně získali se speciálem K-2 AUDI V8-4.2i, se kterým jste vyjeli poprvé o rok dříve. Doznal pro letošní rok do své třetí sezóny nějakých změn?
Udělali jsme pouze kosmetické úpravy, ale jinak auto zůstává ve stejné podobě. Rám i nápravy jsou z Nissanu Patrol, na tomto základu je trubkový rám vlastní konstrukce a motor je osmiválec z osmičkové řady Audi o objemu 4.2 litru o výkonu zhruba 360 koní, ale na brzdě jsme s ním nebyli, kroutící moment by se pak měl pohybovat okolo 450 Nm. Převodovka je speciálně vyrobená, čtyřstupňová s přímými zuby a zubovými spojkami. Je vyrobena na zakázku tady v Čechách člověkem, který se zabývá výrobou převodovek pro rallye. Ten vyrobil na zakázku "střeva" do naší skříně.

Českého člověka většinou zajímá: "Kolik to jede a kolik to žere?"
Na malé kvalty je maximálka zhruba 120 km/h, na velké pak 160 - 180 km/h. Naopak redukovaná jednička na všechna čtyři kola má takovou sílu, že už by byl problém s přenosem síly, především pokud jde o pneumatiky. Motor ani převodovka by problém neměly. Spotřeba se pak pohybuje od 15 do 25 litrů za hodinu. Nepočítáme totiž spotřebu na kilometry, ale zajímá nás především, jak dlouho vydržíme na trati.

Začínali jste před třemi lety, nyní je před vámi čtvrtá sezóna. Do jaké podoby se za tu dobu vykrystalizoval tým a kolik má nyní členů?
Základ týmu pro závod tvoří zhruba 10 lidí, včetně dvou mechaniků. Pro loňskou sezonu jsme ale chtěli seriál offroad maratónů více zpopularizovat, a tak se nám podařilo přilákat i nadšence ze světa showbussinesu, a to Vlastu Korce z Rádia Impuls, režiséra Adriana Stojkova nebo miss ČR 2003 Lucii Váchovou. Občas se na závodech objeví také Vlasta Horvát, Renata Langmannová. Není to ale jenom o medializaci. Například Vlasta Korec začínal jako navigátor, a díky tomu, že je zvyklý mluvit do rádia, tak neměl problémy s jasnou komunikací ani v autě - je opravdu špičkový navigátor. Pak usedl za volant, kde se logicky zpočátku musel s autem seznamovat, ale nebál se a postupně závod od závodu se zlepšoval a bez problémů se rychle stal plnohodnotným členem týmu. Adrian má zase zkušenosti z rallye a má obrovský cit pro auto. Nejsou to tedy jenom tváře, jak by si někdo mohl myslet.

Samotný seriál má už ve svém názvu slovo maratón. Závody jsou dlouhé od 2 do 6 hodin, když vrcholem je 24hodinovka v Dobřanech, jaký je váš harmonogram uvnitř týmu pro takový závod?
Když jsme začínali s Josefem Pajdičem, byl problém ho ukočírovat na startu, protože měl návyky z rallye, kde se jede ostře hned od začátku, a ať startoval z jakékoli řady, musel být v první zatáčce první, což se zpravidla neobešlo bez nějakých těch ťukanců. Loni jsme pak startovali zpravidla z první řady a pro změnu to bylo o srdci do první zatáčky. Asi nejsme jediní, kdo jede první dvě hodiny tak, aby auto vydrželo, tedy trochu na jistotu. Případné ztráty se pak snažíme dohnat poslední dvě hodiny.

Trénujete například zastávky v depu, kde se dá vydělat, ale i ztratit?
Nácvik zastávky v boxech jako ve formuli 1 neděláme, ale protože kvůli většímu počtu řidičů, když jsme se střídali i čtyři, máme ostrý trénink při samotných závodech. Střídáme tedy během 6hodinového závodu třikrát a ostatní třeba jen jednou, nemusí-li do boxů neplánovaně. Nám nádrž na 115 litrů totiž vystačila zhruba na 5 hodin jízdy, nyní budeme mít k dispozici 85litrovou nádrž, na níž se dá jet 3,5 až 4 hodiny, což bude také dostatečné. Při zastávce pak samozřejmě dotankujeme, doplní se voda do ostřikovačů, vystřídají se posádky… Povedla se nám už ale i zastávka lehce přes dvě minuty.

Co ještě dokáží mechanici opravit, a kdy už nad závodem zlomíte hůl?
Záleží samozřejmě na okamžiku, kdy problém nastane. Jiné je to na začátku závodu, a jiné by to bylo třeba půl hodiny před jeho koncem. Leckdy se ale jedná o malé zázraky, které si běžný motorista ani nedokáže představit. Naši mechanici například dokázali v průběhu závodu opravit zlomený palec od serva, což znamenalo: rozmontovat celé servo, sundat palec z čepu a tyče řízení, svařit ho a všechno zase složit zpátky. To celé trvalo zhruba 40 minut. Složitější bylo utržené oko na "panhardce", ale i to dokázal mechanik, sice se "zemědělskými" vůlemi, vyrobit z jiné trubky a fungovalo to. Naopak taková kompletní výměna chladiče je normální záležitost. To se nám stalo v Horažďovicích, kde jsme dostali ránu zezadu. Tam jsme také měnili nádrž, protože se ukázalo, že teče. Nejprve jsme ji vyměnili za nádrž na kapalinu do ostřikovačů, ta ovšem také tekla, tudíž jsme ji nahradili obyčejným kanystrem, a pak jsme sehnali plastovou nádrž, se kterou jsme nakonec dojeli do cíle. V boxech jsme tak kvůli tomu byli dokonce třikrát. Dá se toho ale opravdu stihnout hodně…

Co vás vlastně přivedlo k offroad závodům? Zpravidla to chlapy láká dál, výš, rychleji, a terén je něco jiného...
Vlastně to byla otázka nabídky a poptávky. Kamarád Petr Dvořák, který tyhle závody jezdil a jezdí, nám vyprávěl, jaká je to relaxace a zábava. Potom přišel s tím, že je k dispozici zajímavé auto za rozumné peníze a minimální náklady na přípravu sezóny. Začínali jsme tedy s Wranglerem s motorem BMW o objemu 3.5 l a podvozek byl z Mercedesu třídy G. Na něm jsme se učili a tehdejší konečné 5. místo bylo pro nás povzbuzením.

Loni jste získali 138 bodů, za vámi se ztrátou 23 bodů skončil Wuka Offroad Team se speciálem K-1 Audi V8-4.2i, asi pro letošní sezónu nemůžete mít jiný cíl než obhájit vítězství v nejsilnější kategorii...
Ne nadarmo se říká, že obhájit je vždy složitější než vyhrát, i proto si myslím, že letošní sezóna bude náročnější. Navíc se chystá několik nových aut, která se objevila na konci loňské sezóny. Nová auta mají mít Wings Team nebo Horský statek Cínovec. Může nás trochu uklidnit to, že se bude jednat o nová nevychytaná auta, a lze očekávat, že prvního půl roku budou mít stejné problémy, jaké jsme měli, když jsem začínali s naším speciálem.

Každý jezdec má své oblíbené tratě, které mu sednou, a naopak. Kde si to doslova užíváte, a kde je pro vás závod takzvaně "za trest"?
Loni doznal seriál několika změn. Kvůli ekologům se nejelo v Písku, ale zase se jely Horažďovice, Sedlčany se pak nejely v pískovně, ale v sedlčanské kotlině. Každá trať má ale svá specifika. V Sedlčanech diváci viděli prakticky tři čtvrtiny trati z jednoho místa, v Dobřanech je to spíš zase o atmosféře 24hodinovky se startem Le Mans, Sosnová u Bruntálu si zase získala své věrné publikum... Všechno má svoje... Krásná byla Ostrava, i když náročná, ale celkově neumím říci, která je nejhezčí.

Zatímco na okruzích dostane tělo nějakou tu ránu pouze při kolizi, v terénu jsou, jak pilot tak navigátor, o poznání více otloukáni, a tyhle závody opravdu občas bolí. Máte nějakou specifickou fyzickou přípravu? Jak se cítí vaše žebra po takovém závodě?
smích...  Pro příklad: druhý závod, který jsme před oněmi třemi lety jeli, se jel v Sedlčanech a zhruba v šestém kole se nám ohnula spojovací tyč řízení. Zastavili jsme a kolega, který řídil, mi nemohl pomoci s opravou, protože v ruce neudržel pomalu ani nářadí. Normálně se ale dvě hodiny dají odřídit bez problémů, a při delších závodech máme čas na odpočinek, takže při 24hodinovce se dá i celkových 8 hodin s přestávkami zvládnout. Ze začátku vás bolí záda, natlučená žebra, ale zvyknete si. Pokud vím, tak k žádným vážnějším zraněním nedošlo, protože ke kolizím většinou dochází v nižších rychlostech. Nám se taková povedla loni ve Šternberku, kdy jsme výborně odstartovali a po čtvrt kole vedli o 200 metrů. Pak nás ale nakopla vyjetá kolej, která nás poslala do hustšího křoví. To se nezlomilo ani se o něj auto nezastavilo, ale větve se ohnuly a pomalu nás položily na bok... Udělali jsme tedy boudu prakticky na prvním kilometru závodu...

V květnu je opět zařazena do seriálu 24hodinovka v Dobřanech, která nemůže chybět. Dá se atmosféra tohoto závodu vůbec přirovnat k legendárnímu Le Mans?
Atmosféra určitě. Startujeme se tak, jak se v Le Mans startovalo do 70. let, sbíháme z kopce k autům, nastartovat, a pak 24 hodin… Je to dlouhý závod, především pro techniku. Prvních 6 hodin probíhá zpravidla v poklidu, ale v noci už tmou probleskují světla svářeček. Je to nádhera. Říká se, že je to nejtěžší závod v Evropě, a já tomu věřím, protože tamní trať je hodně náročná, dlouhá a 24 hodin je hodně...

Každý chlap si plní své klukovské sny, a závodění mezi ně určitě patří, ale co sen zvaný Dakar, který si z offroaďáků splnili například Martin Macík nebo Miroslav Zapletal?
Lhal bych kdybych řekl, že nás neláká. Dakar je Dakar a je to sen každého. Ale je to náročný závod, a to jak po stránce fyzické, technické i finanční, a to, že bychom tenhle sen sami především po stránce peněz zrealizovali si neumím představit. Naše auto není postavené pro takový závod a muselo by se sehnat zcela jiné, jako se to například podařilo Mírovi Zapletalovi. To je ale úplně jiná kategorie. Ale určitě by se mi líbilo řídit na Dakaru a byla by to krása.

Sen v podobě účasti na Dakaru je hodně vzdálený, tím nejbližším je naopak obhajoba titulu, ale co nějaký reálná sen pro nejbližší sezóny?
O Dakaru si opravdu zatím nechám zdát. Současné závodění mne naplňuje, "vyblbnu" se při závodech a na silnici v provozu jsem pak v klidu. Nevím... Neumím nyní jmenovat žádný takový reálný sen...